Mark Ther
4.9. 2010
Videa Marka Thera (1977)
jsou nezaměnitelná svou estetikou i tematikou. Zásadní pro jeho videotvorbu je
téma různých forem sexuality; většinou se pak jedná o sexualitu menšin jako
transvestitů, homosexuálů, fetišistů. Svět odlišných norem zobrazuje přímo,
avšak bez katarze.
Svět opery, osamění, uniformity, jsou kombinací celebritofilstvý, fetišismu a
gender témat. Dlouhé záběry s minimem akce jsou v přímém rozporu s rychlými
střihy a akcemi součastného filmu. Silná vizuální estetika opájející se
osmdesátými lety v kombinaci se staromilstvím počátku dvacátého století je
iritující a často vytváří pocit mražení v zádech. Je podstatné že „Mark“ Ther
jak sám sebe prezentuje se snaží být nečeský. Patří ke generaci která se jistým
způsobem nemůže smířit s „ plebejstvím „ českých kořenů a rád se stylizuje do
jiných nacionálních rolí skýtající vyšší aristokratičtější společenský stupeň,
nezřídka německých. To je společenský rys ve kterém autor v dněšní české
společnosti není zdaleka sám. Je třeba podotknout že záliba v nacistických
uniformách je spíše spojena s „šik“ střihem uniformního saka od Huga Bosse než
s koncentračními tábory, s mladými krásnýmy hochy než s ideologií, kterou užité
symboly představují. Časté aluze na různé formy sadomasochistických sexuálních
praktik to jen potvrzují.
Videa Marka Thera nebývají pro všechny diváky přijatelná, nejedná se však o
pouhou snahu šokovat; často cítíme lítost a bolestivý nedostatek vlastní
tolerance. Načasování dává divákovi dostatečný prostor pro soustředění na svoje
vlastní myšlení a konfrontací s obrazem.
Text: Luděk Rathouský
Marek Ther patří mezi nejzajímavější české tvůrce videoartu. Jeho postavení
na české umělecké scéně definuje pro video nezvykle filmový styl a uvádění jeho
děl občas provázejí kontroverze, mezi jeho fetiše patří totiž kromě gay ikony
Marie Callas i Třetí říše a gay sexualita.
Filmovou tvorbu Marka Thera není snadné jednoznačně zařadit. Aleš Stuchlý,
filmový/hudební kritik a redaktor časopisu Cinepur, charakterizoval Therův styl
následovně: "Nebojácné zkoumání lidské sexuality, přesahy do
transgenderismu, explicitní pojetí Queer Theory. Sofistikované experimenty s
narativitou. Fascinující dlouhé záběry, významové repetice, tenze mezi
přirozeností záměru a umělostí stylu. Fascinace osmdesátkami, metamorfózy v
Madonnu i Mariu Callasovou. Symbióza hudby a tance. Absurdita přenesená do
digitální éry. EGO ART. Jestliže v dobré básni se prý nikdy nic nestane, lze říci,
že krátká a svůdně matoucí videa Marka Thera jsou důkladným druhem poezie:
„nic“ se v nich děje tím nejneobyčejnějším způsobem."
Marek Ther rozehrává napětí mezi umělostí a přirozeností (ve starších pracích
se objevily protiklady zvířecích kožek, mrtvých much a umělých nehtů, resp.
ekologické značky Grüne Punkt). Kulturní a sociální funkce tělesnosti, kterou
utváří popkulturní průmysl a mechanismus mediální slávy, se prolíná s
každodenními gesty a maskami kohokoli z nás.Hvězda belcanta Maria Callas se stala
pro Marka Thera jeho (nejen) uměleckým alter egem. Série fotografií, na kterých
autor pózuje převlečen za svůj vzor před pařížským domem, v němž Callas žila,
má paralelu ve videu — hypotetickém setkání M. C. a Audrey Hepburn na zadním
sedadle auta, pomalu projíždějícího městem (na obrazovce se objevuje i textový
inventář použitého oblečení a kosmetiky). Kosmetika všeho druhu — vylepšování
barev a tvarů (oděvu, pleti, vlasů) — je účinný manévr v boji s každodenní
nečistotou, s přídechem warholovské paranoie.
Zdroje: https://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=805
https://www.mezipatra.cz/en/2009/doprovodny/promitani-filmu-marka-thera.html
