Jiří Černický
Enigma
13/3 - 10/5/2020
o dostupnosti výstavy Vás budeme informovat
Galerie Luxfer v březnu představila Jiřího Černického (*1966), jednu z nejvýraznějších postav staudobé umělecké scény. Černický se s lehkostí pohybuje mezi médiem malby, performance, instalace a videa. Je pro něj charakteristická environmentální a sociální tematika, do jeho tvorby se promítají osobní prožitky i popkulturní prvky, ale také humor a ironie. Jiří Černický je vedoucím ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 2016 představil svou velkolepou exhibici Divoký sny v pražském Rudolfinu.
Anotace: Kateřina Štroblová
Lukáš Karbus
10/1 - 8/3/2020
Lukáš Karbus (*1981) je absolventem malby na brněnské Fakultě výtvarných umění. Jeho
malby mají podobu velkoformátových akvarelů, které jsou do velké míry ovlivněny
venkovským životem a prací. Karbusova tvorba vybočuje z aktuálních trendů, svou estetikou
jako by na jedné straně reagovala na modernistická hnutí a na straně druhé se nechala volně
vést pozorováním krajiny a jednoduchého života, na pomezí spirituálních či halucinogenních
vizí.
Milan Houser
22/11/2019 - 5/1/2020
Pen My Black Fox with Drugs
Zahájení výstavy 22/11 od 19 hodin
Milan Houser je bývalým děkanem výtvarné fakulty vysokého učení technického v Brně a je nutno dodat, že velmi úspěšným, neboť se mu podařilo změnit směřování této školy od lokálního standardu k evropskému pojetí školy.
Samotné dílo Milana Housera se zdánlivě pohybuje na hranici designu a umění. Jeho hlavním výrazovým prostředkem je lak, který je nanášen a v dlouhých časových úsecích vrstven, mísen či stékán. Tímto procesem vznikají silné reliéfy zaschlých lazur připomínající fotografie laboratorních zvětšenin nebo barevně upravených střetů galaxií. Hloubka laku vytváří luminiscenční efekt a tak se obrazy jeví, jako by byly opatřeny zadním světlem. Není divu, že taková díla jsou předmětem velikého zájmu stavebníků a architektů. Přitom je nezbytné dodat, že jeho dílo ve své lesklé povrchnosti je přitažlivě usvědčující z touhy po kráse technologií, které nás, jak chceme doufat, dovedou k bezstarostnému blahobytu.
Setkání s tímto mezinárodně uznávaným autorem bude krásné zakončení s rokem 2019.
Marta Fišerová
Bílá
14/11 - 22/11/2019
K akcím připomínajícím třicáté výročí Sametové revoluce se připojuje i Galerie Luxfer.
Ve spolupráci s autorkou Martou Fišerovou představuje instalaci s názvem Bílá, sestávající z bílých vlajek vyvěšených na objektu Luxfer Open Space a ve veřejném prostoru města.
Vlajka je vždy symbol, pevně propojený s určitou identitou. Slouží k identifikaci, rozlišování i signalizaci. Vlaje při důležitých událostech, výročích, je nezbytným artefaktem demonstrantů i fanoušků národních týmů. Bílá vlajka je historicky spjata s aktem kapitulace.
Instalace Marty Fišerové zahrnuje vlajky, které bychom spíše než bílé označili jako prázdné. Mohou tak symbolizovat zmařené ideály revoluce i lidí, jejichž sny a ideje ztroskotaly v transformačním marasmu. Zároveň je však můžeme vnímat jako znamení naděje, nový, nepopsaný list, naši budoucnost, jejíž podoba závisí na nás.
Anotace: Kateřina Štroblová
Akce jako platforma uměleckého vyjádření I.
· performance a happening ve světovém umění (A. Kaprow, Y. Klein, J. Beuys, C. Schneemann, víděňský akcionalismus, M. Abramović, Stelarc, V. Beecroft ad.)
· tělo a příroda (R. Smithson, Christo, D. Oppenheim, J. Turrell, Ch. Burden ad.)
· umění jako politický nástroj (H. Haacke, Gran Fury, S. Lacy, R. Hamilton, IRWIN ad.)
Kurt Gebauer
Trubkouni
13/9 - 17/11/2019
Není zrovna nejjednodušší úkol představit v kontextu projektu Galerie Luxfer nestory českého výtvarného umění. Vytíženost autora a neúprosný faktor stáří jsou nemalou překážkou, kterou se však neúnavný punker Kurt Gebauer rozhodl překonat. Ekvivalenem hereckého zákona kvality „není malých rolí“ by ve výtvarném umění mohlo být „není malých výstav“. Vše se musí promyslet, vyrobit a smyslupně zkomponovat a Kurt Gebauer k tomu přistoupil nanejvýš zodpovědně. Autor (*1941) patří k nejstarší generaci českého sochařství, spoludefinoval postmoderní principy tvorby v tradici české grotesky a křižovnické školy. Je dlouholetým pedagogem, který svým volnomyšlenkářstvím infikoval několik generací umělců. V Galerii Luxfer se rozhodl vystavit soubor figurálních soch z recyklovaného papíru, které pracovně nazval Trubkouni. Když jsme telefonicky dávali dohromady koncept a detaily výstavy, ten název mě zaujal, neboť dokonale vystihoval jednak lakonickou přímočarost v myšlení autora ale i samotné Gebauerovo dílo. Kurt nepatří k umělcům povyšujícím se, ale k umělcům oslavujícím kouzlo obyčejných věcí, nedokonalých těl nebo prchavosti roztomilé disproporčnosti dětství. Vše vždy okořeněno notnou dávkou nadsázky a sžíravé ironie.
Anotace: Luděk Rathouský
Jiří Franta a David Böhm
7/9/2019
zahájení jednodenní výstavy plastik od 14h
v prostoru nádvoří Steidlerovy kovárny
(Maloskalická 40, Česká Skalice)
Drátěné plastiky autorské dvojice David Böhm - Jiří Franta vycházejí z jejich dlouhodobého zkoumání média kresby. Vznikly podle poslepu vzájemně nakreslených portrétů, které byly následně spojeny v jeden celek a převedeny do trojrozměrného objektu.
Prohlášení Galerie Luxfer k demolici sochy na třídě TGM v České Skalici
S hlubokým znepokojením jsme byli minulý týden svědky náhlého a rychlého odstranění plastiky na třídě T.G. Masaryka jejím současným majitelem.
S tímto aktem vyjadřujeme nesouhlas, neboť došlo k přímočaré likvidaci uměleckého objektu, který byl několik desetiletí součástí veřejného prostoru a celkového architektonického záměru původního okolí stavby. Plastika byla součástí kulturní historie města a jediným zachovalým uměleckým dílem ve veřejném prostoru z období normalizace. V současné době se bohužel stává standardem, že jsou tyto objekty, ať již drobné plastiky či celé architektonické celky, automaticky považovány za nekvalitní a přebytečné. Teorie umění a architektury však dokazuje, že mnohé z těchto artefaktů jsou esteticky hodnotné a reprezentují kulturní a umělecké prostředí dané epochy, a měly by tak být pro budoucnost zachovány. To dokazuje například i stále se rozvíjející databáze uměleckých objektů a děl z období normalizace z celé ČR – www.vetrelciavolavky.cz. Plastika v České Skalici zde dosud bohužel nebyla katalogizována; tento vklad učiníme s poznámkou, že socha byla již zničena.
Za Galerii Luxfer
Roman Rejhold, galerista
Kateřina Štroblová, kurátorka
Luděk Rathouský, kurátor
David Řehák, Strategic Partnership
Dominik Lang
FwdFwdFwdFwdFwd
19/7 - 6/9/2019
Plenér absolventů FaVU Brno
19/7 - 22/7/2019
Instalace výtvarných prací v prostorách Staré radnice v České Skalici do 31/8/2019
Komentované prohlídky ve Staré Radnici dostupné na tel. +420 606 678 679
Politika pravdy
kurátorský projekt etc. galerie
7/6/2019 od 19h
Budova Staré radnice na náměstí, Česká Skalice
Kurátorky:
Alžběta Bačíková, Anna Remešová a Markéta Jonášová
Dokumentární obrat byl na poli umění výrazně reflektován již na počátku nového milénia. V uplynulých patnácti letech však dokumentární přístupy z audiovizuálního umění nevymizely – spíše naopak, začaly nabývat mnoha různých podob, často odvislých od překotného technologického a společenského vývoje. Projekt Politika pravdy, který v České Skalici představí kurátorky etc. galerie Markéta Jonášová a Alžběta Bačíková, si během roku 2018 kladl za cíl zmapovat dokumentární tendence v současném uměleckém videu. V rámci pěti kapitol byla představena klíčová témata přítomná v současné dokumentární praxi, jako je například stírání hranice mezi realitou a fikcí, možnost zobrazení zkušenosti druhých, perspektiva autora při reflektování skutečnosti či aktualizace pohledu na podstatné historické události. Návštěvníci budou mít možnost shlédnout výběr čtyř videí od českých i zahraničních autorek a autorů, jež reprezentují klíčové dokumentární strategie v oblasti uměleckého videa a filmu.
Marie Lukáčová: ČHOS (2015/2016), 10min
Oleksiy Radynski: The Film of Kyiv. Episode One (2017), 8min
Irina Botea Bucan: Auditions for a Revolution (2006), 23min
Adéla Babanová: Návrat do Adriaportu (2013), 14min
Matej Al-Ali
Veškerá skutečnost je provizorní a není možné jí jakkoli důvěřovat
31/5 - 14/7/2019
Zahájení výstavy 31/5 od 19h
Tvorba Mateje Al-Aliho (*1985, Bardejov, Slovensko) se pohybuje v intermediálním teritoriu. Vytváří zejména objekty a instalace, mnohdy expandující do veřejného prostoru. Některé instalace hraničí s performancí. Často se zaměřuje na hmotnou, fyzickou povahu objektu a proces jeho vzniku či zániku. Zkoumá také vztah objektu a práce – častým materiálem, jenž používá, je dopravníkový pás. Spolu s Tomášem Moravcem a Petrem Dubem se zabývají reflexí současné architektury, její symbolikou a (dys)funkcí ve společnosti.
V nejnovějších dílech využívá médium kamery jako nástroje pro manipulaci reality a vnímání diváka.
Matej Al-Ali žije a pracuje v Praze.
Anotace: Kateřina Štroblová
Otevírací doba galerie: Pátek 16-19h
Po dohodě na tel.: +420 606 678 679
Giel Louws
Leap
30/4 - 31/5/2019
otevírací doba:
st-pa, 14-17h
Stará radnice
náměstí Česká Skalice
foto: Giel Louws, Miroslav Kolátor
Projekt podpořili:
Catherine Radosa
Památník pro čarodejnice
30/4/2019
Nomádní a kontextuální video projekce na architekturu ve veřejném prostoru v České Skalici
Video 4K, 10'45'', 2019
Přesto, že je dnes postava čarodějnice, ne bez vědomé výzvy, některými feministickými aktivistkami oslavována, zůstává stále rozporuplná, provokativní a paradoxní. Poznamenaná příběhem, který
nemá v sobě nic z pohádky, její „ocejchování“ není nikdy nevinné. Být označena za čarodějnici znamená vždy být obviněna, a to především z toho, že jste žena. V nejlepším případě pod vlivem misogynní banality pohrdání
ženami, ale také v zločinném dědictví, kterého jsme ještě dnes svědky. Stále upalujeme takzvané čarodějnice, jak tomu bylo v masovém měřítku v ne tak vzdálených stoletích, kdy víra sloužila jako záminka pro mužskou nadvládu.
Od rozsáhlé feminicidy, kterou byla Evropa schopna, po karnevalové oslavy, není hon na čarodějnice nikdy hrou bez následků, tak jako atributy jejich zobrazování. Můžeme skutečně každého 30. dubna v průběhu Walpuržiny noci zapomenout na zločiny, kterých jsou připomenutím i přes radosti z oslav a páleni hranic, i z pohledu frašky a společenského zvyku?
Česko-francouzská umělkyně Catherine Radosa nabízí prezentaci postavy čarodějnice na několika úrovních. Jejím umístěním do veřejného prostoru, formou projekce na architekturu, vytváří pomník čarodějnice, dílo realizované na pozvání Galerie Luxfer v České Skalici. Promítaný obraz je pomíjivý pomník, zjevení, které během večera prochází různými částmi města. Vyznačuje se postavou, jejíž atributy, oblečení a pláště slouží jako podklad pro zobrazení různých druhů archivních dokumentů – rytiny z devatenáctého století, dobové tiskové obrazy, představení aktivistů, ale i živlů (voda, oheň) - ve formě osvobozující choreografie, sekvencí, momentů, ve kterých se inscenované tělo věnuje hravému, emancipačnímu, ironickému, ale i velmi ztělesněnému sabatu.
S angažovaností a s odstupem, skrze dokumenty a divadelní prvky, Catherine Radosa provede večerem 30. dubna, mezi oslavováním a odsouzením, obdivem a satirou.
foto: Catherine Radosa, Miroslav Kolátor, galerie Luxfer
Projekt podpořil:
Martina Valchařová
5/4/2019 - 26/5/2019
Otevírací doba galerie: pátek 16-19h, tel. +420 606 678 679
Martina Valchářová (*1995) patří k začínajícím umělcům, které jsme u nás vystavujeme na samém počátku kariéry. Její umělecký přístup je přirozený a neokázalý. Její malířská gesta jsou hledaná a nalézaná lehce a snadno, jakoby mimochodem. Témata která ji zajímají se zdají být vysoce aktuální, ale přitom neotřelá, jak to u výjimečných tvůrců bývá. Poprvé jsem se setkal s jejím obrazem v roce 2014, když jsem se byl podívat u kolegy Vasila Artamonova na nově přijaté studenty. Malá krajinka mě okamžitě zaujala a stále ji mám před sebou. Znepokojivá, temně barevná, s drásavým motivem, tuším větve nebo něco podobného. Ona znepokojivost je v dílech Valchářové dodnes. Její série z prostředí technopárty nepopisuje intoxikaci a osamocenost nastupující generace, nicméně něco zneklidňujícího se ve strukturách enkaustik a olejových barev mimochodem zjevuje. Její poslední série velkoformátových pastelů, které připravuje na bakalářskou práci, jsem viděl dříve, než jsem věděl, co je námětem. Oprýskaný dům s bezútěšnou zahradou v mírně rozklížené perspektivě, jakoby krajině kolem bylo zle. „Tohle je dům za naší vesnicí, kde se vaří pervitin,“ řekla s nelíčenou bezelstností Martina.
Martina Valchařová projevila přání strávit v České Skalici více času s tím, že pokud se to podaří, vytvoří dílo na místě.
Nezbývá tedy než se těšit a nechat se překvapit, co pro nás tato nepřehlédnutelná malířka nastupující generace připraví.
Autor anotace: Luděk Rathouský
Tomáš Vaněk
Particip č.209
1/2/2019-24/3/2019
Tomáš Džadoň
Role trikolóry
7/12/2018-27/1/2019
Osobu Tomáše Džadoně (*1981) si místní obyvatelé zajisté připomenou v souvislosti s akcí Dým nad Babiččiným údolím, jež autor uskutečnil v březnu loňského roku. Tato citlivá intervence do veřejného prostoru reagovala nejen na minulost, ale také na aktuální situaci v regionu. Pro následující výstavní projekt si Džadoň opět zvolil lokálně-historické téma, v jehož středu figuruje jeden z artefaktů místního textilního muzea a symbolika trikolory, jež je v souvislosti s letošním výročím vzniku republiky všudypřítomná.
Tomáš Džadoň je autorem instalací, v nichž propojuje tradici, lidové motivy, současnost a jejich vzájemné vztahy. Působí jako asistent ateliéru hostujícího pedagoga na pražské Akademii.
Anotace: Kateřina Štroblová
Jakub Tajovský
Perplex
12/10-02/12/2018
Hlavním médiem je pro Jakua Tajovského (*1991) malba, nicméně s lehkostí proniká i do kresby či analogových médií. Ve své tvorbě zkoumá protiklady jako iluze a realismus, hranice fyzického a virtuálního obrazu. Odraz reality zpracoval parafrází černého zrcadla; ostatně pro formulaci vztahu mezi obrazy a realitou užívá termín „pseudorealismus“.
Jakub Tajovský je absolventem Fakulty výtvarých umění VUT v Brně, kde momentálně pokarčuje v doktorském studijním programu.
Anotace: Luděk Rathouský
BLACK MILK
24/8 - 16/9/2018
Dan Balabán, Pavel Forman, Tomáš Koudela, František Kowolowski,
Jiří Kuděla, Petr Lysáček, Václav Rodek, Ivo Sumec, Jiří Surůvka
Vernisáž výstavy 24/8 od 19h
v budově Staré radnice na náměstí v České Skalici
BLACK MILK/Ostrava
Výstavní projekt, který by rád představil skalickému publiku výběr z Ostravské výtvarné scény. Ostrava svou novou kulturní identitu čerpá ze svého mnohonárodnostního původu. Průmyslový úpadek způsobil i úpadek demografický a kulturní. Tento trend sledujeme i v mnohých industriálních centrech evropského prostoru i mimo něj. Ostravská výtvarná scéna je modelovým příkladem znovu nabývané kulturní identity vznikající na postindustriálním základu. Divák má příležitost posoudit, jestli má tato estetika pouze regionální charakter, nebo jestli se jedná o součást širšího estetického projevu.Pro Ostravskou výtvarnou scénu (potažmo pro celý region Slezsko) byl rozhodující vznik Fakulty umění při Ostravské univerzitě, která zásadním způsobem utvářela její podobu v posledních dvou dekádách. Z této zkutečnosti vychází i výběr autorů pro výstavu Black Milk.
RAFANI na Art-Brut-All
8/8 - 12/8/2018
Videoinstalace+Hudební performance
Pevnost Josefov
Eva Jiřička
3/8 - 7/10/2018
Zahájení výstavy 3/8 od 19h
Výzva:
Přijďte připojit své myšlenky a názory do společné výstavy Evy Jiřičky a obyvatel České Skalice.
Plenér Galerie Luxfer
20/7/2018
Plenér absolventů FAVU VUT v Brně ateliéru malby
14:00 Zahájení - u kašny na náměstí v České Skalici.
Následovat budou performance ve veřejném prostoru města.
15:30 hudební performance Tomáše Hrubiše v kostele Církve československé husitské
(Sportovní 616, Česká Skalice)
19:00 vernisáž výstavy obrazů rezidenta Roela Jeroena van der Lindena
(Stará radnice, náměstí v České Skalici)
21:00 Vila Čerych - přednáška s filmovou projekcí doc. Davida Kořínka
Roel van der Linden
20/7 - 18/8/2018
Zahájení výstavy 20/7 od 19h
Budova Staré radnice, náměstí Česká Skalice
Rudolf Samohejl
Spekulativní továrna
1/6 - 29/7/2018
Své sochařské objekty a intervence označuje Rudolf Samohejl (*1987) jako situace. Ať již pracuje se situací určitého místa – například záborem veřejného prostoru, anebo s určitým stavem prostředí (v několika dílech pracoval s fenoménem ticha), pro diváka to znamená vyšinutí z běžného chápání prostoru. Možností čtení tohoto prostoru, pojatého vždy komplexně, je pokaždé několik.
Důležité téma je pro autora hra a její principy a přesahy.
Rudolf Samohejl studoval v ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žije a pracuje v Praze a Bruselu. V roce 2015 se stal laureátem ceny Jan Naaijkens Prize, udělované mladým umělcům v Holandsku.
Anotace: Kateřina Štroblová
Roel van der Linden
Jednota prostřednictvím identity
21/5/2018
Rafani v Paříži
15/2 - 6/4/2018
DAVID BÖHM & JIŘÍ FRANTA :
Ilustrovaná časová osa v Českém centru Paříž
Julius Reichel
U.F.O. efekt
9/2 - 1/4/2018
David Možný
Miss You
8/12/2017 - 28/1/2018
foto: Lukáš Jasanský
LUXFER OPEN SPACE
platforma Galerie Luxfer, která se zabývá především off-side rezidenčními projekty a skupinovými výstavami mimo prostor galerie. Hlavním cílem jsou umělecké rezidence, symposia a ateliéry včetně spolupráce s podobnými subjekty v České republice i v zahraničí.
Komín – Dým nad Babiččiným údolím
Umělecká intervence ve veřejném prostoru
26.3.2017
Autor a realizátor projektu: MgA. Tomáš Džadoň ArtD.
Kurátor: Kateřina Štroblová, Galerie Luxfer
Místo konání: Česká Skalice, Riegrova 347
Projekt s názvem Komín – Dým nad Babiččiným údolím je autorskou intervencí do veřejného prostoru města Česká Skalice.
Autorem projektu, jenž je výsledkem rezidenčního pobytu v Galerii Luxfer v loňském roce, je vizuální umělec a pedagog Tomáš Džadoň. Idea spolupráce s Tomášem Džadoněm vznikla v návaznosti na jeho předchozí realizace ve veřejném prostoru, mezi nimiž zaujímá neopomenutelné místo monumentální Pamätník ľudovej architektúry, instalovaný v letech 2013 – 2016 na střeše panelového domu na sídlišti Furča v Košicích.
Pro Českou Skalici připravil Tomáš Džadoň site-specific instalaci, propojující minulost a současnost místa. Jako cílový objekt byl zvolen historický komín chemické úpravny kožešin Ing. Seidla (v areálu bývalé továrny Kara, dnes firmy Proma-Reha) v Riegrově ulici.
Tento komín je mezi technickými a industriálními památkami republikovým unikátem nejen díky své typové konstrukci s vodojemem, ale také roku stavby (1942). V současné době je stav komína neuspokojivý a jeho budoucnost nejistá.
Tomáš Džadoň se rozhodl navázat na bohatou průmyslovou historii České Skalice a regionu (jež je neprávem poněkud opomíjena a přehlušena tradičním spojením města a postavou Boženy Němcové) a připomenout ji akcí, jež na ni důstojně upozorní. Projekt je zároveň mementem ostatních průmyslových objektů a továren, jež v kraji dosloužily či byly uzavřeny (tento fenomén se ostatně týká všech zemí bývalé východní Evropy).
Komín – Dým nad Babiččiným údolím je tak citlivým komentářem k současné společenské situaci, i s ohledem na velmi aktuální kauzu týkající se místního textilního muzea.
Anotace: Kateřina Štroblová
foto: Lukáš Jasanský
Projekt Galerie LUXFER podporuje:
Město Česká Skalice
Uveřejněno na:
Své sochařské objekty a intervence označuje Rudolf Samohejl (*1987) jako situace. Ať již pracuje se situací určitého místa – například záborem veřejného prostoru, anebo s určitým stavem prostředí (v několika dílech pracoval s fenoménem ticha), pro diváka to znamená vyšinutí z běžného chápání prostoru. Možností čtení tohoto prostoru, pojatého vždy komplexně, je pokaždé několik.
Důležité téma je pro autora hra a její principy a přesahy.
Rudolf Samohejl studoval v ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žije a pracuje v Praze a Bruselu. V roce 2015 se stal laureátem ceny Jan Naaijkens Prize, udělované mladým umělcům v Holandsku.
Anotace: Kateři
Jiří Černický
Enigma
13/3 - 10/5/2020
o dostupnosti výstavy Vás budeme informovat
Galerie Luxfer v březnu představila Jiřího Černického (*1966), jednu z nejvýraznějších postav staudobé umělecké scény. Černický se s lehkostí pohybuje mezi médiem malby, performance, instalace a videa. Je pro něj charakteristická environmentální a sociální tematika, do jeho tvorby se promítají osobní prožitky i popkulturní prvky, ale také humor a ironie. Jiří Černický je vedoucím ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 2016 představil svou velkolepou exhibici Divoký sny v pražském Rudolfinu.
Anotace: Kateřina Štroblová
Lukáš Karbus
10/1 - 8/3/2020
Lukáš Karbus (*1981) je absolventem malby na brněnské Fakultě výtvarných umění. Jeho
malby mají podobu velkoformátových akvarelů, které jsou do velké míry ovlivněny
venkovským životem a prací. Karbusova tvorba vybočuje z aktuálních trendů, svou estetikou
jako by na jedné straně reagovala na modernistická hnutí a na straně druhé se nechala volně
vést pozorováním krajiny a jednoduchého života, na pomezí spirituálních či halucinogenních
vizí.
Milan Houser
22/11/2019 - 5/1/2020
Pen My Black Fox with Drugs
Zahájení výstavy 22/11 od 19 hodin
Milan Houser je bývalým děkanem výtvarné fakulty vysokého učení technického v Brně a je nutno dodat, že velmi úspěšným, neboť se mu podařilo změnit směřování této školy od lokálního standardu k evropskému pojetí školy.
Samotné dílo Milana Housera se zdánlivě pohybuje na hranici designu a umění. Jeho hlavním výrazovým prostředkem je lak, který je nanášen a v dlouhých časových úsecích vrstven, mísen či stékán. Tímto procesem vznikají silné reliéfy zaschlých lazur připomínající fotografie laboratorních zvětšenin nebo barevně upravených střetů galaxií. Hloubka laku vytváří luminiscenční efekt a tak se obrazy jeví, jako by byly opatřeny zadním světlem. Není divu, že taková díla jsou předmětem velikého zájmu stavebníků a architektů. Přitom je nezbytné dodat, že jeho dílo ve své lesklé povrchnosti je přitažlivě usvědčující z touhy po kráse technologií, které nás, jak chceme doufat, dovedou k bezstarostnému blahobytu.
Setkání s tímto mezinárodně uznávaným autorem bude krásné zakončení s rokem 2019.
Marta Fišerová
Bílá
14/11 - 22/11/2019
K akcím připomínajícím třicáté výročí Sametové revoluce se připojuje i Galerie Luxfer.
Ve spolupráci s autorkou Martou Fišerovou představuje instalaci s názvem Bílá, sestávající z bílých vlajek vyvěšených na objektu Luxfer Open Space a ve veřejném prostoru města.
Vlajka je vždy symbol, pevně propojený s určitou identitou. Slouží k identifikaci, rozlišování i signalizaci. Vlaje při důležitých událostech, výročích, je nezbytným artefaktem demonstrantů i fanoušků národních týmů. Bílá vlajka je historicky spjata s aktem kapitulace.
Instalace Marty Fišerové zahrnuje vlajky, které bychom spíše než bílé označili jako prázdné. Mohou tak symbolizovat zmařené ideály revoluce i lidí, jejichž sny a ideje ztroskotaly v transformačním marasmu. Zároveň je však můžeme vnímat jako znamení naděje, nový, nepopsaný list, naši budoucnost, jejíž podoba závisí na nás.
Anotace: Kateřina Štroblová
Akce jako platforma uměleckého vyjádření I.
· performance a happening ve světovém umění (A. Kaprow, Y. Klein, J. Beuys, C. Schneemann, víděňský akcionalismus, M. Abramović, Stelarc, V. Beecroft ad.)
· tělo a příroda (R. Smithson, Christo, D. Oppenheim, J. Turrell, Ch. Burden ad.)
· umění jako politický nástroj (H. Haacke, Gran Fury, S. Lacy, R. Hamilton, IRWIN ad.)
Kurt Gebauer
Trubkouni
13/9 - 17/11/2019
Není zrovna nejjednodušší úkol představit v kontextu projektu Galerie Luxfer nestory českého výtvarného umění. Vytíženost autora a neúprosný faktor stáří jsou nemalou překážkou, kterou se však neúnavný punker Kurt Gebauer rozhodl překonat. Ekvivalenem hereckého zákona kvality „není malých rolí“ by ve výtvarném umění mohlo být „není malých výstav“. Vše se musí promyslet, vyrobit a smyslupně zkomponovat a Kurt Gebauer k tomu přistoupil nanejvýš zodpovědně. Autor (*1941) patří k nejstarší generaci českého sochařství, spoludefinoval postmoderní principy tvorby v tradici české grotesky a křižovnické školy. Je dlouholetým pedagogem, který svým volnomyšlenkářstvím infikoval několik generací umělců. V Galerii Luxfer se rozhodl vystavit soubor figurálních soch z recyklovaného papíru, které pracovně nazval Trubkouni. Když jsme telefonicky dávali dohromady koncept a detaily výstavy, ten název mě zaujal, neboť dokonale vystihoval jednak lakonickou přímočarost v myšlení autora ale i samotné Gebauerovo dílo. Kurt nepatří k umělcům povyšujícím se, ale k umělcům oslavujícím kouzlo obyčejných věcí, nedokonalých těl nebo prchavosti roztomilé disproporčnosti dětství. Vše vždy okořeněno notnou dávkou nadsázky a sžíravé ironie.
Anotace: Luděk Rathouský
Jiří Franta a David Böhm
7/9/2019
zahájení jednodenní výstavy plastik od 14h
v prostoru nádvoří Steidlerovy kovárny
(Maloskalická 40, Česká Skalice)
Drátěné plastiky autorské dvojice David Böhm - Jiří Franta vycházejí z jejich dlouhodobého zkoumání média kresby. Vznikly podle poslepu vzájemně nakreslených portrétů, které byly následně spojeny v jeden celek a převedeny do trojrozměrného objektu.
Prohlášení Galerie Luxfer k demolici sochy na třídě TGM v České Skalici
S hlubokým znepokojením jsme byli minulý týden svědky náhlého a rychlého odstranění plastiky na třídě T.G. Masaryka jejím současným majitelem.
S tímto aktem vyjadřujeme nesouhlas, neboť došlo k přímočaré likvidaci uměleckého objektu, který byl několik desetiletí součástí veřejného prostoru a celkového architektonického záměru původního okolí stavby. Plastika byla součástí kulturní historie města a jediným zachovalým uměleckým dílem ve veřejném prostoru z období normalizace. V současné době se bohužel stává standardem, že jsou tyto objekty, ať již drobné plastiky či celé architektonické celky, automaticky považovány za nekvalitní a přebytečné. Teorie umění a architektury však dokazuje, že mnohé z těchto artefaktů jsou esteticky hodnotné a reprezentují kulturní a umělecké prostředí dané epochy, a měly by tak být pro budoucnost zachovány. To dokazuje například i stále se rozvíjející databáze uměleckých objektů a děl z období normalizace z celé ČR – www.vetrelciavolavky.cz. Plastika v České Skalici zde dosud bohužel nebyla katalogizována; tento vklad učiníme s poznámkou, že socha byla již zničena.
Za Galerii Luxfer
Roman Rejhold, galerista
Kateřina Štroblová, kurátorka
Luděk Rathouský, kurátor
David Řehák, Strategic Partnership
Dominik Lang
FwdFwdFwdFwdFwd
19/7 - 6/9/2019
Plenér absolventů FaVU Brno
19/7 - 22/7/2019
Instalace výtvarných prací v prostorách Staré radnice v České Skalici do 31/8/2019
Komentované prohlídky ve Staré Radnici dostupné na tel. +420 606 678 679
Politika pravdy
kurátorský projekt etc. galerie
7/6/2019 od 19h
Budova Staré radnice na náměstí, Česká Skalice
Kurátorky:
Alžběta Bačíková, Anna Remešová a Markéta Jonášová
Dokumentární obrat byl na poli umění výrazně reflektován již na počátku nového milénia. V uplynulých patnácti letech však dokumentární přístupy z audiovizuálního umění nevymizely – spíše naopak, začaly nabývat mnoha různých podob, často odvislých od překotného technologického a společenského vývoje. Projekt Politika pravdy, který v České Skalici představí kurátorky etc. galerie Markéta Jonášová a Alžběta Bačíková, si během roku 2018 kladl za cíl zmapovat dokumentární tendence v současném uměleckém videu. V rámci pěti kapitol byla představena klíčová témata přítomná v současné dokumentární praxi, jako je například stírání hranice mezi realitou a fikcí, možnost zobrazení zkušenosti druhých, perspektiva autora při reflektování skutečnosti či aktualizace pohledu na podstatné historické události. Návštěvníci budou mít možnost shlédnout výběr čtyř videí od českých i zahraničních autorek a autorů, jež reprezentují klíčové dokumentární strategie v oblasti uměleckého videa a filmu.
Marie Lukáčová: ČHOS (2015/2016), 10min
Oleksiy Radynski: The Film of Kyiv. Episode One (2017), 8min
Irina Botea Bucan: Auditions for a Revolution (2006), 23min
Adéla Babanová: Návrat do Adriaportu (2013), 14min
Matej Al-Ali
Veškerá skutečnost je provizorní a není možné jí jakkoli důvěřovat
31/5 - 14/7/2019
Zahájení výstavy 31/5 od 19h
Tvorba Mateje Al-Aliho (*1985, Bardejov, Slovensko) se pohybuje v intermediálním teritoriu. Vytváří zejména objekty a instalace, mnohdy expandující do veřejného prostoru. Některé instalace hraničí s performancí. Často se zaměřuje na hmotnou, fyzickou povahu objektu a proces jeho vzniku či zániku. Zkoumá také vztah objektu a práce – častým materiálem, jenž používá, je dopravníkový pás. Spolu s Tomášem Moravcem a Petrem Dubem se zabývají reflexí současné architektury, její symbolikou a (dys)funkcí ve společnosti.
V nejnovějších dílech využívá médium kamery jako nástroje pro manipulaci reality a vnímání diváka.
Matej Al-Ali žije a pracuje v Praze.
Anotace: Kateřina Štroblová
Otevírací doba galerie: Pátek 16-19h
Po dohodě na tel.: +420 606 678 679
Giel Louws
Leap
30/4 - 31/5/2019
otevírací doba:
st-pa, 14-17h
Stará radnice
náměstí Česká Skalice
foto: Giel Louws, Miroslav Kolátor
Projekt podpořili:
Catherine Radosa
Památník pro čarodejnice
30/4/2019
Nomádní a kontextuální video projekce na architekturu ve veřejném prostoru v České Skalici
Video 4K, 10'45'', 2019
Přesto, že je dnes postava čarodějnice, ne bez vědomé výzvy, některými feministickými aktivistkami oslavována, zůstává stále rozporuplná, provokativní a paradoxní. Poznamenaná příběhem, který
nemá v sobě nic z pohádky, její „ocejchování“ není nikdy nevinné. Být označena za čarodějnici znamená vždy být obviněna, a to především z toho, že jste žena. V nejlepším případě pod vlivem misogynní banality pohrdání
ženami, ale také v zločinném dědictví, kterého jsme ještě dnes svědky. Stále upalujeme takzvané čarodějnice, jak tomu bylo v masovém měřítku v ne tak vzdálených stoletích, kdy víra sloužila jako záminka pro mužskou nadvládu.
Od rozsáhlé feminicidy, kterou byla Evropa schopna, po karnevalové oslavy, není hon na čarodějnice nikdy hrou bez následků, tak jako atributy jejich zobrazování. Můžeme skutečně každého 30. dubna v průběhu Walpuržiny noci zapomenout na zločiny, kterých jsou připomenutím i přes radosti z oslav a páleni hranic, i z pohledu frašky a společenského zvyku?
Česko-francouzská umělkyně Catherine Radosa nabízí prezentaci postavy čarodějnice na několika úrovních. Jejím umístěním do veřejného prostoru, formou projekce na architekturu, vytváří pomník čarodějnice, dílo realizované na pozvání Galerie Luxfer v České Skalici. Promítaný obraz je pomíjivý pomník, zjevení, které během večera prochází různými částmi města. Vyznačuje se postavou, jejíž atributy, oblečení a pláště slouží jako podklad pro zobrazení různých druhů archivních dokumentů – rytiny z devatenáctého století, dobové tiskové obrazy, představení aktivistů, ale i živlů (voda, oheň) - ve formě osvobozující choreografie, sekvencí, momentů, ve kterých se inscenované tělo věnuje hravému, emancipačnímu, ironickému, ale i velmi ztělesněnému sabatu.
S angažovaností a s odstupem, skrze dokumenty a divadelní prvky, Catherine Radosa provede večerem 30. dubna, mezi oslavováním a odsouzením, obdivem a satirou.
foto: Catherine Radosa, Miroslav Kolátor, galerie Luxfer
Projekt podpořil:
Martina Valchařová
5/4/2019 - 26/5/2019
Otevírací doba galerie: pátek 16-19h, tel. +420 606 678 679
Martina Valchářová (*1995) patří k začínajícím umělcům, které jsme u nás vystavujeme na samém počátku kariéry. Její umělecký přístup je přirozený a neokázalý. Její malířská gesta jsou hledaná a nalézaná lehce a snadno, jakoby mimochodem. Témata která ji zajímají se zdají být vysoce aktuální, ale přitom neotřelá, jak to u výjimečných tvůrců bývá. Poprvé jsem se setkal s jejím obrazem v roce 2014, když jsem se byl podívat u kolegy Vasila Artamonova na nově přijaté studenty. Malá krajinka mě okamžitě zaujala a stále ji mám před sebou. Znepokojivá, temně barevná, s drásavým motivem, tuším větve nebo něco podobného. Ona znepokojivost je v dílech Valchářové dodnes. Její série z prostředí technopárty nepopisuje intoxikaci a osamocenost nastupující generace, nicméně něco zneklidňujícího se ve strukturách enkaustik a olejových barev mimochodem zjevuje. Její poslední série velkoformátových pastelů, které připravuje na bakalářskou práci, jsem viděl dříve, než jsem věděl, co je námětem. Oprýskaný dům s bezútěšnou zahradou v mírně rozklížené perspektivě, jakoby krajině kolem bylo zle. „Tohle je dům za naší vesnicí, kde se vaří pervitin,“ řekla s nelíčenou bezelstností Martina.
Martina Valchařová projevila přání strávit v České Skalici více času s tím, že pokud se to podaří, vytvoří dílo na místě.
Nezbývá tedy než se těšit a nechat se překvapit, co pro nás tato nepřehlédnutelná malířka nastupující generace připraví.
Autor anotace: Luděk Rathouský
Tomáš Vaněk
Particip č.209
1/2/2019-24/3/2019
Tomáš Džadoň
Role trikolóry
7/12/2018-27/1/2019
Osobu Tomáše Džadoně (*1981) si místní obyvatelé zajisté připomenou v souvislosti s akcí Dým nad Babiččiným údolím, jež autor uskutečnil v březnu loňského roku. Tato citlivá intervence do veřejného prostoru reagovala nejen na minulost, ale také na aktuální situaci v regionu. Pro následující výstavní projekt si Džadoň opět zvolil lokálně-historické téma, v jehož středu figuruje jeden z artefaktů místního textilního muzea a symbolika trikolory, jež je v souvislosti s letošním výročím vzniku republiky všudypřítomná.
Tomáš Džadoň je autorem instalací, v nichž propojuje tradici, lidové motivy, současnost a jejich vzájemné vztahy. Působí jako asistent ateliéru hostujícího pedagoga na pražské Akademii.
Anotace: Kateřina Štroblová
Jakub Tajovský
Perplex
12/10-02/12/2018
Hlavním médiem je pro Jakua Tajovského (*1991) malba, nicméně s lehkostí proniká i do kresby či analogových médií. Ve své tvorbě zkoumá protiklady jako iluze a realismus, hranice fyzického a virtuálního obrazu. Odraz reality zpracoval parafrází černého zrcadla; ostatně pro formulaci vztahu mezi obrazy a realitou užívá termín „pseudorealismus“.
Jakub Tajovský je absolventem Fakulty výtvarých umění VUT v Brně, kde momentálně pokarčuje v doktorském studijním programu.
Anotace: Luděk Rathouský
BLACK MILK
24/8 - 16/9/2018
Dan Balabán, Pavel Forman, Tomáš Koudela, František Kowolowski,
Jiří Kuděla, Petr Lysáček, Václav Rodek, Ivo Sumec, Jiří Surůvka
Vernisáž výstavy 24/8 od 19h
v budově Staré radnice na náměstí v České Skalici
BLACK MILK/Ostrava
Výstavní projekt, který by rád představil skalickému publiku výběr z Ostravské výtvarné scény. Ostrava svou novou kulturní identitu čerpá ze svého mnohonárodnostního původu. Průmyslový úpadek způsobil i úpadek demografický a kulturní. Tento trend sledujeme i v mnohých industriálních centrech evropského prostoru i mimo něj. Ostravská výtvarná scéna je modelovým příkladem znovu nabývané kulturní identity vznikající na postindustriálním základu. Divák má příležitost posoudit, jestli má tato estetika pouze regionální charakter, nebo jestli se jedná o součást širšího estetického projevu.Pro Ostravskou výtvarnou scénu (potažmo pro celý region Slezsko) byl rozhodující vznik Fakulty umění při Ostravské univerzitě, která zásadním způsobem utvářela její podobu v posledních dvou dekádách. Z této zkutečnosti vychází i výběr autorů pro výstavu Black Milk.
RAFANI na Art-Brut-All
8/8 - 12/8/2018
Videoinstalace+Hudební performance
Pevnost Josefov
Eva Jiřička
3/8 - 7/10/2018
Zahájení výstavy 3/8 od 19h
Výzva:
Přijďte připojit své myšlenky a názory do společné výstavy Evy Jiřičky a obyvatel České Skalice.
Plenér Galerie Luxfer
20/7/2018
Plenér absolventů FAVU VUT v Brně ateliéru malby
14:00 Zahájení - u kašny na náměstí v České Skalici.
Následovat budou performance ve veřejném prostoru města.
15:30 hudební performance Tomáše Hrubiše v kostele Církve československé husitské
(Sportovní 616, Česká Skalice)
19:00 vernisáž výstavy obrazů rezidenta Roela Jeroena van der Lindena
(Stará radnice, náměstí v České Skalici)
21:00 Vila Čerych - přednáška s filmovou projekcí doc. Davida Kořínka
Roel van der Linden
20/7 - 18/8/2018
Zahájení výstavy 20/7 od 19h
Budova Staré radnice, náměstí Česká Skalice
Rudolf Samohejl
Spekulativní továrna
1/6 - 29/7/2018
Své sochařské objekty a intervence označuje Rudolf Samohejl (*1987) jako situace. Ať již pracuje se situací určitého místa – například záborem veřejného prostoru, anebo s určitým stavem prostředí (v několika dílech pracoval s fenoménem ticha), pro diváka to znamená vyšinutí z běžného chápání prostoru. Možností čtení tohoto prostoru, pojatého vždy komplexně, je pokaždé několik.
Důležité téma je pro autora hra a její principy a přesahy.
Rudolf Samohejl studoval v ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žije a pracuje v Praze a Bruselu. V roce 2015 se stal laureátem ceny Jan Naaijkens Prize, udělované mladým umělcům v Holandsku.
Anotace: Kateřina Štroblová
Roel van der Linden
Jednota prostřednictvím identity
21/5/2018
Rafani v Paříži
15/2 - 6/4/2018
DAVID BÖHM & JIŘÍ FRANTA :
Ilustrovaná časová osa v Českém centru Paříž
Julius Reichel
U.F.O. efekt
9/2 - 1/4/2018
David Možný
Miss You
8/12/2017 - 28/1/2018
foto: Lukáš Jasanský
LUXFER OPEN SPACE
platforma Galerie Luxfer, která se zabývá především off-side rezidenčními projekty a skupinovými výstavami mimo prostor galerie. Hlavním cílem jsou umělecké rezidence, symposia a ateliéry včetně spolupráce s podobnými subjekty v České republice i v zahraničí.
Komín – Dým nad Babiččiným údolím
Umělecká intervence ve veřejném prostoru
26.3.2017
Autor a realizátor projektu: MgA. Tomáš Džadoň ArtD.
Kurátor: Kateřina Štroblová, Galerie Luxfer
Místo konání: Česká Skalice, Riegrova 347
Projekt s názvem Komín – Dým nad Babiččiným údolím je autorskou intervencí do veřejného prostoru města Česká Skalice.
Autorem projektu, jenž je výsledkem rezidenčního pobytu v Galerii Luxfer v loňském roce, je vizuální umělec a pedagog Tomáš Džadoň. Idea spolupráce s Tomášem Džadoněm vznikla v návaznosti na jeho předchozí realizace ve veřejném prostoru, mezi nimiž zaujímá neopomenutelné místo monumentální Pamätník ľudovej architektúry, instalovaný v letech 2013 – 2016 na střeše panelového domu na sídlišti Furča v Košicích.
Pro Českou Skalici připravil Tomáš Džadoň site-specific instalaci, propojující minulost a současnost místa. Jako cílový objekt byl zvolen historický komín chemické úpravny kožešin Ing. Seidla (v areálu bývalé továrny Kara, dnes firmy Proma-Reha) v Riegrově ulici.
Tento komín je mezi technickými a industriálními památkami republikovým unikátem nejen díky své typové konstrukci s vodojemem, ale také roku stavby (1942). V současné době je stav komína neuspokojivý a jeho budoucnost nejistá.
Tomáš Džadoň se rozhodl navázat na bohatou průmyslovou historii České Skalice a regionu (jež je neprávem poněkud opomíjena a přehlušena tradičním spojením města a postavou Boženy Němcové) a připomenout ji akcí, jež na ni důstojně upozorní. Projekt je zároveň mementem ostatních průmyslových objektů a továren, jež v kraji dosloužily či byly uzavřeny (tento fenomén se ostatně týká všech zemí bývalé východní Evropy).
Komín – Dým nad Babiččiným údolím je tak citlivým komentářem k současné společenské situaci, i s ohledem na velmi aktuální kauzu týkající se místního textilního muzea.
Anotace: Kateřina Štroblová
foto: Lukáš Jasanský
Projekt Galerie LUXFER podporuje:
Město Česká Skalice
Uveřejněno na:
Své sochařské objekty a intervence označuje Rudolf Samohejl (*1987) jako situace. Ať již pracuje se situací určitého místa – například záborem veřejného prostoru, anebo s určitým stavem prostředí (v několika dílech pracoval s fenoménem ticha), pro diváka to znamená vyšinutí z běžného chápání prostoru. Možností čtení tohoto prostoru, pojatého vždy komplexně, je pokaždé několik.
Důležité téma je pro autora hra a její principy a přesahy.
Rudolf Samohejl studoval v ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žije a pracuje v Praze a Bruselu. V roce 2015 se stal laureátem ceny Jan Naaijkens Prize, udělované mladým umělcům v Holandsku.
Anotace: Kateři