Nelíbí se mi u mě představa nedotknutelného umělce, říká malíř Ondřej Homola
Česká Skalice – Harvest, česky sklizeň. Takto nazvaná poslední letošní výstava v Galerii Luxfer, kde své malby prezentuje všestranný umělec a nyní také pedagog na Fakultě výtvarných umění v Brně Ondřej Homola (1984), může zahrnovat leccos. Stačí se dobře dívat a po svém si díla interpretovat. Je to pozoruhodná podívaná, která tak trochu klame tělem.
Laik může kolem chodit a hledat vysvětlení, obsahy jednotlivých prací jsou však jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát. Je to podle autora sklizeň sociálních a politických dějů, které jsou hmatatelné v naší současnosti. „Je to ale podané formou, která se nesnaží politizovat, spíše poukazuje na mnohovrstevnatost a maskovatelnost některých významů a souvislostí. Není to nějaké konceptuální umění, které lze stěží pochopit, ale je možné se na ta díla dívat z pohledu člověka současnosti, jenž má přehled o globálních dějích světa, jichž jsme všichni součástí,“ vysvětlil Homola.
Jak uvedla historička umění Kateřina Štroblová, umělec se, jako představitel nynější generace, se samozřejmostí pohybuje ve vodách internetu. „Tam loví zajímavosti, mediální obrazy a informace. Z nich vybírá střípky, jež sestavuje a následně jimi znejišťuje diváka,“ říká Štroblová. A skutečně, vystavená Homolova díla lze číst mnoha způsoby, a v tom je také jejich kouzlo. Formálně, na první pohled, mohou připomínat plakáty. To Homola nijak nezpochybňuje a zdůrazňuje svoji grafickou minulost.
„Grafikou jsem začínal, to vnímání barev a kompozice zůstává. Mám rád plakáty, obaly desek, věci, které nás obklopují v pop kultuře. A zároveň nebojuji s myšlenkou, že by umělec nemohl být dobrý propagační grafik. Nelíbí se mi u mě představa nedotknutelného umělce, který je úplně odtržený od světa. Spíše se mi líbí komplexní vnímání světa,“ upozornil Ondřej, jenž vytváří i grafickou úpravu knihy, kterou Galerie Luxfer plánuje vydat v příštím roce.
Homola je známý tím, že rád pracuje s rozmanitými médii. „Líbí se mi, když jsou výtvarná vyjádření různě propletená. Rád v tom riskuji. I když se to nemusí vždy podařit, je v tom pro mě známka živosti a koření uměleckého vyjádření. Rád se ve své tvorbě potýkám se svými nedostatky a obavami,“ tvrdí. Už při vstupu do galerie kromě na stěnách pověšených papírových obrazů, zaujme čelní zeď. Šedá namalovaná mřížka „narušená“ dětskou výtvarnou intervencí, která ji celou pokrývá, budí dojem videoprojekce. Před ní je lavička, jako někde v parku, jíž divák může využít a splynout tak s obrazem na zdi. Je to působivé a divák tam v průběhu prohlídky často zabloudí zrakem.
Galerie Luxfer, kde Homolova výstava Harvest potrvá do 2. února, má za sebou další rok úspěšné činnosti. „Díky vám, kteří sem chodíte, máme velmi dobré zpětné vazby od umělců a dalších lidí. O správné cestě galerie svědčí i skutečnost, že před třemi lety se tady prezentoval umělecký tandem Julia Gryboś a Barbora Zentková, tehdy čerstvé absolventky našeho ateliéru na Fakultě výtvarných umění v Brně. Obě autorky nyní na Slovensku vyhrály prestižní Cenu Oskara Čepana, což je obdoba české Ceny Jindřicha Chalupeckého. To, že tady vystavovaly, je pro nás čest,“ dodal na vernisáži Homolovy výstavy kurátor galerie Luděk Rathouský.
Text: Hynek Šnajdar