Tisková zpráva

Jiří Černický: Enigma

13.3. – 10.5. 2020

Jiří Černický (*1966) vstoupil na uměleckou scénu na samém počátku turbulentních devadesátých let a brzy se stal jejím výrazným představitelem. V roce 1998 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

V porevoluční atmosféře, v níž rezonovala postmoderní generace, se silně prosazovala tzv. nenápadná tendence. Představitelé tohoto nového směru, reprezentovaného především skupinou Pondělí, pracovali s osobní rovinou, intimními tématy a každodenními předměty. Díla Jiřího Černického byla zcela odlišná: nechyběla v nich kritika, komentáře současné společnosti, ironie a humor. Používá a paroduje konzumní předměty a fenomény.

Autor pracuje v rozličných médiích – vytváří objekty, instalace, malby, videa, akce a performance.

K jeho nejznámějším objektům, dokonale ztělesňujícím charakteristiky autorova díla, patří zajisté První průmyslově vyráběná schizofrenie (1998) - designová motorkářská přilba inspirovaná slavným obrazem Křik Edvarda Muncha. Od prvotního vrstvy černého humoru se vyjevuje více významů od symboliky smrti, koncentračních táborů, koncentráky, zneužití medicíny, záměny identity a podobně.

V Galerii Luxfer představuje Jiří Černický dvě videa. První z nich zastupuje autorův zájem o socialistické sochy, jejich odkaz a osud. Na obrazovce, rozdělené na čtvrtiny, spatřujeme třikrát sochu V.I. Lenina v různých pozicích. První, velkolepá, obklopená futuristickou konstrukcí; druhá shlíží z výšky, se vztyčenou pravicí na planetu z orbity. Na třetím snímku se situace obrací: Lenin je hlavou dolů, obklopen plameny. Poslední čtvrtina zabírá oslnivou dráhu padajícího vesmírného tělesa (pravděpodobně tzv. Čeljabinského meteoritu, který dopadl na Ural v roce 2013).

Lze je vnímat jako protiklady – dvě vítězící, stoupající vzhůru, a dvě naopak v průběhu pádu, fyzickém i symbolickém. 

Druhé video je v podstatě jedním záběrem na jednoduchou černou siluetu lidské postavy. Ta, ač sama statická, je rozpohybována množstvím hlemýžďů, kteří se po ní plazí, zalézají do ulit a zase z nich vylézají. Díky zrychlení videa je šnečí hemžení až fyzicky nepříjemné a připomíná jakési memento mori, metaforu síly přírody.

Jiří Černický je vedoucím ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 2016 představil svou velkolepou exhibici Divoký sny v pražském Rudolfinu.