„Po loňském plenéru Tužka ve veřejném prostoru, jsem letos chtěl vytvořit ten nejobyčejnější malířský tematický recept jako je barva v prostoru, prostor v barvě. Myslím si, že to fungovalo velice dobře,“ přiblížil letošní plenér výtvarník a pedagog Luděk Rathouský, jehož se pak na Husově náměstí zúčastnil nejen on a jeho kolega Jiří Franta, ale také pět studentů brněnské Fakulty výtvarných umění i českoskalický malíř Roman Rejhold.

Každý toto téma pojal svým originálním způsobem. Výtvarník Jiří Franta připravil na kašně uprostřed náměstí performanci, při níž vylezl na vrchol soklu ve středu kašny. Zaujal polohu jakési sochy a v rukou nad hlavou mu plály bengálské ohně. Jeho akce trvala čtyřicet minut. „Zvolil jsem barevné bengálské ohně a kašnu. Říkal jsem si, že by to mohlo vypadat jako budovatelské socialisticky realistické sochy, akorát jsem to doplnil o světelný barevný efekt,“ vysvětlil.

Jeho kolega Rathouský pod jeden keř na trávník rozlil vepřovou krev. „Vlastně to není krev, ale podle myslivecké hantýrky barva. Vytvořil jsem vlastně jakousi loveckou scénu,“ uvedl. Rychlý nápad, který vznikl v drogerii, přetvořily v působivou akci studentky Štěpánka Sigmundová a Nina Grúňová. „Nakoupily jsme potravinářské barvivo, a protože pršelo, obarvily jsme jím kaluže v dírách na parkovišti,“ říká Sigmundová a Grúňová dodává, že do barvy přidala mléko. „Chtěla jsem, aby se to ještě více vybarvilo a bylo to pestřejší.“ Kromě toho si obě studentky otevřely v autobusové zastávce kadeřnictví, kde si účastníci plenéru nechali obarvit vlasy.

Student Petr Pololánik pojal svůj příspěvek k tématu sociálně. Navštívil zdejší domov důchodců a požádal seniory, aby namalovali svůj současný pocit ve svém životním prostoru. „Jeden z výkresů namalovala i paní, která byla ochrnutá a nemohla ani mluvit. Vznikly opravdu kouzelné věci,“ uvedl Petr, který navíc v běhu vysypal sáček hladké mouky na chodník a vytvořil tak prostorový odkaz místním skautům. „V dětství jsem chodil do skauta a na táborech se místo, které nebylo střežené, vysypalo moukou. Zdejší skauti, jak se zdá, nebyli připraveni a prostor na náměstí neuhlídali,“ směje se student.

Další účastník plenéru Jakub Albín si všiml, že od doby, kdy byl ve městě naposledy, u klubovny zahrádkářů vznikla venkovní barevná „tělocvična“ pro seniory. Na všech přístrojích si sám zacvičil a natočil z toho video. „To bylo ilustrací k textu z knihy Kniha neklidu portugalského spisovatele Fernanda Pessoy,“ doplnil.

Patrně nejzajímavější akci vytvořila studentka Alžběta Bačíková. Přítomným rozdala papíry, na nichž byly vzorky glazur s čísly, které určovaly jednotlivé barvy. Potom cestopisným způsobem popisovala svou pouť po galeriích při nedávném zájezdu do Holandska s tím, že k místům, předmětů, obrazům či jídlům přiřazovala čísla označující glazury ze vzorkovníku. „Vyjížděli jsme z Pankráckého náměstí autobusem Mercedes s brněnskou poznávací značkou, který má barvu 88091 (černá) s odleskem 72091 (šedá),“ začala svou prezentaci Alžběta.

Hostem plenéru byl místní malíř Rejhold. „Už delší dobu řeším fenomén Boženy Němcové v České Skalici v kontextu historie a symbolu. Rozhodl jsem se na to upozornit a připomenout ji mimo oficiální výročí,“ prozradil. V souvislosti se zadáním vytvořil barevnými křídami na ploše náměstí portrét Boženy Němcové. „Zvolil jsem obrozenecké barvy bílou a červenou. Díval jsem se na reprodukce Němcové a často byly vytvořené podle předchozích obrazů. Já jsem v tom pokračoval dál a udělal jsem portrét z roku 2013,“ dodal.

Jiří Franta jako budovatelská socha zahájil plenér s bengálskými ohni na vrcholu kašny

Česká Skalice – Galerie Luxfer, která je zaměřená na současné české umění, zahájila v sobotu druhý ročník plenéru v ulicích města. Zatím co ten loňský byl zaměřen na Tužku ve veřejném prostoru a vyvrcholil happeningem na Husově náměstí, letos Luděk Rathouský, kurátor galerie, malíř a vedoucí ateliéru Malba II na Fakultě výtvarného umění v Brně zvolil téma

Barva v prostoru, prostor v barvě. Plenér, do kterého se zapojí studenti z Fakulty výtvarných umění v Brně, vyvrcholí ve středu.

Už v sobotu večer představil na vrcholu kašny uprostřed Husova náměstí svoji performanci spoluautor projektu, malíř, pedagog, finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Jiří Franta, známý ze skupiny Rafani, která má na české umělecké scéně výjimečnou pozici svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Franta se přebrodil do středu kašny a vylezl na vrchol soklu, z něhož prýští voda. Zaujal polohu jakési sochy a v rukou nad hlavu mu plály bengálské ohně. Jeho akce trvala čtyřicet minut. „Vypadá jako Bůh,“ řekl náhodný kolemjdoucí. Pestrobarevné ohně neušly pozornosti hasičů, kteří zavolali městskou policii. Strážníci měli pro akci pochopení. „Příště to raději ohlaste na město, že se něco chystá,“ řekli a odjeli.

„Pro svou akci jsem si zvolil barevné bengálské ohně a kašnu. Říkal jsem si, že by to mohlo vypadat jako budovatelské socialisticky realistické sochy, akorát jsem to doplnil o světelný barevný efekt,“ vysvětlil svůj záměr Franta. Ten v souvislosti s příjezdem městské policie uvedl, že neměl záměr někoho k něčemu vyprovokovat. „Kdyby ale chtěli, abych produkci ukončil, neuposlechnul bych je,“ upozornil umělec.

Už při loňském happeningu Tužka ve veřejném prostoru Franta použil netradiční prostředky. Ke své tehdejší akci využil nákladní automobil. Na podložku upevnil větší papír, k zadní části auta tužku a řidič, který z kabiny nemohl věc sledovat, couval a tužka zatím vytvářela na papíru obrazce. Letošní plenér má podle Rathouského využít daného místa a barvu vnímat spíše v širším společenskopolitickém a třeba i sociálním rozměru. „To ale do značné míry záleží na studentech, jejich interpretaci a chápání daného tématu,“ dodal.

Text: Hynek Šnajdar