Kněžka romantické vizuality divákovi naservírovala své pocity, emoce a prožitky
Česká Skalice – Příklon k transcendentnu, výlety do okultismu, mystika, rituály, tajemné symboly. To vše lze najít v díle malířky Anežky Hoškové (1982), která má do konce letošního roku výstavu v Galerii Luxfer. I když je Hošková především malířka, součástí expozice jsou zejména fotokoláže, rozmanité předměty, jako například zrcadlový hranol, replika zmenšeného korintského sloupu na mramorovém podstavci, fotografie či pětice číší naplněných barevnými tekutinami.
„Nic není náhoda, vše se odvíjí od toho, jak to má být. To se týká i instalace výstavy. Vzala jsem spontánně věci, které podle mě vhodně doplnily její celek. Nemám nějaký koncept. Mám ráda staré tradiční i historické věci,“ říká autorka, pro niž je nejdůležitějším výtvarným prostředkem hlavně malba a kresba. Většina jejich prací je sice postavená na kresbě, ale ráda svoji tvorbu obohacuje i o jiné výrazové možnosti.
V Luxferu převažují fotokoláže, jimiž se nyní Hošková hodně zabývá. Vytváří jakási zátiší s obyčejnými předměty, která prokládá různými symboly. „Množství symbolů útočí na naše smysly a dráždí podvědomí. Divotvorní ptáci, kalichy, pentagramy, půlměsíce, trny, srdce. Anežka Hošková je kněžkou temné, romantické vizuality,“ domnívá historička umění Kateřina Štroblová – Rathouská.
Autorka se v poslední době nechala inspirovat knihou Velká ryba režiséra Davida Lynche. „On v ní mimo jiné píše, že nejdříve maloval a teprve potom točil filmy, protože věci začal vidět trojrozměrně. Já moc neumím dělat reálně figuru, nemám takové to prostorové vidění. Měla jsem ale potřebu to vtisknout do fotokoláže, kdy jsem začala skládat zátiší a jiné věci, kde by se měl odrazit můj rukopis,“ vysvětluje.
Její fotokoláže jsou klasicky skládané. Připravila si prostě barevný podklad a poskládala zátiší. V této souvislosti ke svým záměrům nevyužívala počítače. „Jsou to normálně věci stříhané z papíru a focené na mobil,“ potvrdila. Velmi integrální výstava Anežky Hoškové, která studovala kresbu u Václava Stratila a malbu u Petra Kvíčaly, velmi dobře mapuje její přístup k současnému umění. Její díla nenechávají diváka v klidu a ten se je snaží rozklíčovat. „Pracuji s pocity, emocemi a prožitky ze situací, v jakých se zrovna nacházím. Jinak je to na divákovi, jak si práce, které jsou někdy pro mě samotnou nejasné, vysvětlí sám,“ dodává Hošková.
Text: Hynek Šnajdar