Zrcadla, psi, železná
opona, to byl úvod k výstavě Rafanů, diváci však tápali
Česká Skalice - Trojice mužů v černém s kulatými zrcadly, v nichž se odrážejí
ostře vyhlížející němečtí ovčáci, to je prolog akce známé provokativní umělecké
skupiny Rafani, která se v těchto dnech až do 3. října představuje se svým
projektem v českoskalické Galerii Luxfer. Potom už tímto „nebezpečným“
koridorem procházejí návštěvníci vernisáže, aby v útrobách galerie zhlédli tři
zdánlivě nesouvisející videoprojekce.
Poslední umělecké dílo zatím Rafani vytvořili v Domě U kamenného zvonu v Praze
pro Bienále mladých. „Vytvořili jsme obří oponu, která se automaticky otevírá a
zavírá. Jde přitom o zviditelnění času. I když Rafani zatím nedávají svým
projektům názvy, mohla by se pražská výstava jmenovat Opona a výstava v České
Skalici Za oponou,“ řekl člen skupiny a kurátor galerie Luděk Rathouský, který
v úvodu uvedl, že asi nemá smysl českoskalickou výstavu divákům vysvětlovat.
Rafany podle jejich vlastních slov často někdo označuje za uzavřenou skupinu,
která má blízko k sektářství. „Asi se tohoto označení nejsme schopni zbavit.
Jestli výstava působí temně a zle, tak asi tomu tak je,“ konstatují Rafani. Co
svou performancí v Luxferu ale Rafani chtěli říct? To asi věděli pouze členové
této skupiny, kteří však v průběhu vernisáže změnili názor a byli připraveni
divákům akci vysvětlit.
Aby zvědaví diváci dostali nějaký klíč k expozici, Rathouský jim představil
její koncepci. „Jsou to určitá zastavení. Na začátku byl kordon s kulatými
zrcadly, v nichž se odráželi psi. Potom návštěvníci prošli dál do galerie, kde
se v projekci spouštěla železná divadelní opona. Na další zdi se Rafani stojící
vedle sebe otáčejí v kruhu a na vrcholu přilehlého schodiště dochází k
východisku celé expozice,“ nastínil Rathouský.
Výstava má tedy podle členů skupiny rovinu historickou, nedávnou totalitní, kdy
tehdejší hranice hlídali psi, ve vztahu k tak zvané železné oponě. Druhá
souvisí s historií Rafanů, která na začátku své existence používala logo se
štěkající psí hlavou. „Jde o tajemství toho, co skupina za železnou oponou
vytváří,“ přiblížil Rathouský symbolický význam výstavy s tím, že s pocity,
které má divák z výstavy, musí sám pracovat. I po výkladu aktuální výstavy, se
zdálo, že návštěvníci se v jejím prostoru ztráceli a souvislosti jim unikaly.
Přesto, protože kladli otázky, byli Rafani spokojeni. „V Praze se většinou
každý tváří, že všemu rozumí a nikdo se na nic neptá. Periferie je v tomto
směru mnohem otevřenější,“ pochvaloval si člen skupiny Jiří Franta.
Text: Hynek Šnajdar