Mark Ther

4.9. 2010


Videa Marka Thera (1977) jsou nezaměnitelná svou estetikou i tematikou. Zásadní pro jeho videotvorbu je téma různých forem sexuality; většinou se pak jedná o sexualitu menšin jako transvestitů, homosexuálů, fetišistů. Svět odlišných norem zobrazuje přímo, avšak bez katarze.
Svět opery, osamění, uniformity, jsou kombinací celebritofilstvý, fetišismu a gender témat. Dlouhé záběry s minimem akce jsou v přímém rozporu s rychlými střihy a akcemi součastného filmu. Silná vizuální estetika opájející se osmdesátými lety v kombinaci se staromilstvím počátku dvacátého století je iritující a často vytváří pocit mražení v zádech. Je podstatné že „Mark“ Ther jak sám sebe prezentuje se snaží být nečeský. Patří ke generaci která se jistým způsobem nemůže smířit s „ plebejstvím „ českých kořenů a rád se stylizuje do jiných nacionálních rolí skýtající vyšší aristokratičtější společenský stupeň, nezřídka německých. To je společenský rys ve kterém autor v dněšní české společnosti není zdaleka sám. Je třeba podotknout že záliba v nacistických uniformách je spíše spojena s „šik“ střihem uniformního saka od Huga Bosse než s koncentračními tábory, s mladými krásnýmy hochy než s ideologií, kterou užité symboly představují. Časté aluze na různé formy sadomasochistických sexuálních praktik to jen potvrzují.
Videa Marka Thera nebývají pro všechny diváky přijatelná, nejedná se však o pouhou snahu šokovat; často cítíme lítost a bolestivý nedostatek vlastní tolerance. Načasování dává divákovi dostatečný prostor pro soustředění na svoje vlastní myšlení a konfrontací s obrazem.

Text: Luděk Rathouský



  
  

Marek Ther patří mezi nejzajímavější české tvůrce videoartu. Jeho postavení na české umělecké scéně definuje pro video nezvykle filmový styl a uvádění jeho děl občas provázejí kontroverze, mezi jeho fetiše patří totiž kromě gay ikony Marie Callas i Třetí říše a gay sexualita.
Filmovou tvorbu Marka Thera není snadné jednoznačně zařadit. Aleš Stuchlý, filmový/hudební kritik a redaktor časopisu Cinepur, charakterizoval Therův styl následovně: "Nebojácné zkoumání lidské sexuality, přesahy do transgenderismu, explicitní pojetí Queer Theory. Sofistikované experimenty s narativitou. Fascinující dlouhé záběry, významové repetice, tenze mezi přirozeností záměru a umělostí stylu. Fascinace osmdesátkami, metamorfózy v Madonnu i Mariu Callasovou. Symbióza hudby a tance. Absurdita přenesená do digitální éry. EGO ART. Jestliže v dobré básni se prý nikdy nic nestane, lze říci, že krátká a svůdně matoucí videa Marka Thera jsou důkladným druhem poezie: „nic“ se v nich děje tím nejneobyčejnějším způsobem."
Marek Ther rozehrává napětí mezi umělostí a přirozeností (ve starších pracích se objevily protiklady zvířecích kožek, mrtvých much a umělých nehtů, resp. ekologické značky Grüne Punkt). Kulturní a sociální funkce tělesnosti, kterou utváří popkulturní průmysl a mechanismus mediální slávy, se prolíná s každodenními gesty a maskami kohokoli z nás.Hvězda belcanta Maria Callas se stala pro Marka Thera jeho (nejen) uměleckým alter egem. Série fotografií, na kterých autor pózuje převlečen za svůj vzor před pařížským domem, v němž Callas žila, má paralelu ve videu — hypotetickém setkání M. C. a Audrey Hepburn na zadním sedadle auta, pomalu projíždějícího městem (na obrazovce se objevuje i textový inventář použitého oblečení a kosmetiky). Kosmetika všeho druhu — vylepšování barev a tvarů (oděvu, pleti, vlasů) — je účinný manévr v boji s každodenní nečistotou, s přídechem warholovské paranoie.




  

Zdroje: http://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=805

http://www.mezipatra.cz/en/2009/doprovodny/promitani-filmu-marka-thera.html