DENÍK.CZ

 

Samouk Bartůněk kromě maleb v Luxferu představil i lebku psa se zlatým zubem

Česká Skalice – Pozoruhodná výstava, která se jmenuje A0 B2, představuje v Galerii Luxfer tvorbu malíře Jiřího Bartůňka (1946), umělce, jehož práce nepostrádají vtip, nadsázku a osobní prožitek. Bývalý dlouholetý pedagog Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, který je ve výtvarném umění samoukem, představuje práce, z nichž většina vznikla v minulém roce.

Výtvarník se nepouští do velkých realizací a klade důraz na intimnost vyjádření. „Pohybuji se v nějakém prostředí a rámci možností, které mě nutí dělat intimní věci. Všechno, co člověk dělá, by mělo mít osobní základ, osobní prožitek, důvod, který se nemusí zjevovat,“ říká autor. O jeho slovech svědčí poněkud kuriózní historka s jeho psem, rasy bloodhound, jehož lebka je vystavena v prosklené kouli. „Mého oblíbeného psa přejelo auto. Měl jsem ho tehdy u kamaráda, který je drsný sedlák. Mrtvého psa hodil na hnůj, kde ho sežraly slepice. Získal jsem z něj lebku a doma jsem jí vybělil. Trápilo mě, že jí schází jeden zub. Moje dcera je zubařka a jejím prostřednictvím jsem nechal pejskovi udělat zlatý zub,“ popisuje příběh Bartůněk.

Osobní ráz má také obraz sešitý z látek dovezených z Volyně. Ty byly součástí osobní historie tamní rodiny. „Látky určené k vyhození jsem posbíral, sešil je a věnoval jsem je své dceři jako výbavu. Byl to odkaz šedesát let zpožděné kultury, která si vážila každého provázku, každého kousku drátu, každé látky, která se nevyhazovala,“ uvedl malíř. Jako vtip byl pojat obraz – objekt Ferdy Mravence. Zákaz patosu a velkých idejí reprezentuje obraz nazvaný Tralala. „Původně byl strašlivě estetizovaný a já jsem ho chtěl té estetiky zbavit. Natloukl jsem na jeho zadní část díl prvorepublikové skříně, tedy prvek, který bude znalce umění rozčilovat,“ směje se Bartůněk. Až sakrálně laděné je další dílo s klasickou podmalbou, kde lze vystopovat židli. „Na té židli sedávala ženská, která už tam nesedává,“ vysvětlil stroze.

Název výstavy vznikl ze dvou obrazů. Jeden má skutečně autentický formát A0 a na druhém je neviditelný, ale čitelný bombardér B2. Bartůněk připouští, že se v jeho tvorbě odráží přístup dlouholetého pedagoga. „Všichni, kteří učí na nějaké škole umění, by to neměli dělat dlouho, protože to člověka profesně změní. Odevzdáváte se studentům, které nesmíte zklamat, protože mladý člověk má spoustu čidel, aby poznal, kdo je nebo není autentický. Dělat to ale dlouhodobě je vyčerpávající a ubírá to síly,“ tvrdí umělec.

Podle Luďka Rathouského, kurátora výstavy, která v Galerii Luxfer potrvá do 13. září, se Bartůněk dlouhá léta podílí na vývoji současného umění a zároveň v umění patří k okrajovým regionálním postavám. „Před rokem jsem se dozvěděl, že disponuje velmi zajímavými postmodernistickými obrazy a že by tedy bylo fajn mu udělat výstavu v Luxferu. Přijeli jsme se k němu podívat a bylo rozhodnuto,“ prozradil Rathouský. Jak napsal malíř Jiří Černický, svou tvorbou Bartůněk nevybrušuje formu či styl, aby jím pak uchopoval svět kolem sebe jako jeho generační kolegové. „Zajímají jej spíše důležité ideje, jimž následně podřizuje vhodný, aktuální jazyk,“ doplnil.                                                Text: Hynek Šnajdar