Pátrám po kořenech a historii toho, co si člověk nepamatuje


Česká Skalice – „Jednou budem dál, jednou budem dál, jednou budem dál - já vím. Jen víru mít, doufat a jít, jednou budem dál - já vím,“ zpívá se v písni skupiny Spirituál Kvintet, která vychází z původního amerického spirituálu We Shall Overcome. Ta byla hymnou afroamerického hnutí za občanská práva v USA. Tento song, který se stal stěžejním prvkem videa mladé umělkyně Alžběty Bačíkové (1988) na její současné výstavě v Galerii Luxfer, byl v 80. letech velmi poslouchaný, což nelibě nesla tehdejší komunistická moc.


Video, v němž se mimo jiné odehrává záznam série několika živých akcí pořádaných autorkou a její kolegyní Barborou Švehlákovou v Praze ve východu z metra u Palackého náměstí, autorka využila jako součást instalace z rozřezaného nábytku ze 70. let. „Právě instalace vytvořená z nábytku vznikla z potřeby adjustovat video. V televizi je záznam akcí v metru souvisejících se známou písní Jednou budem dál. Ta má bohatou historii, hodně politicky zatíženou. Začaly jsme pátrat po kořenech písně a po tom, co se na ni nabaluje. Protože má politický kontext, tak nám přišlo zajímavé ji uvést do veřejného prostoru a zkoumat, jakým způsobem se s ní dá pracovat,“ vysvětlila Bačíková.


 


Právě dobové video výtečně souzní s rozřezaným nábytkem, který evokuje život v době normalizace. Nábytková stěna byla totiž jakousi „povinnou“ výbavou každé socialistické domácnosti. „Protože jsem zacházela s archivním materiálem, chtěla jsem video zasadit do nějakého dobového kontextu. Je tady rozřezaná obýváková stěna, která je klasickou adjustací televize. Je tady skříň s vyřezaným otvorem, protože tehdejší televize byly příliš hluboké,“ vysvětluje umělkyně.


Celá instalace je na pomezí zabývání se televizním archivem a lidovou tradicí. Z videa zní písničky, které lidé znají a zpívají se také u táboráků. Proto je nábytková instalace kruhová a připomíná táborák související úzce s lidovou pospolitostí. „S odkazy k tehdejší době se člověk setkává v každodenním životě i dnes. V domě mých rodičů, kde jsem vyrůstala, ta klasická, sektorová, nábytková stěna je také. Ve své tvorbě pátrám po kořenech a historii toho, co si člověk nepamatuje,“ dodala Bačíková, která není v České Skalici poprvé.


Účastnila se letních plenérů ateliéru malby Fakulty výtvarných umění v Brně. „V rámci tematických exkurzů do veřejného prostoru se například nechala na jeden den zdarma zaměstnat v místním hostinci U Konvalinků, aby vytvořila sociální tužkovou kresbu na účtenky hostů restaurace,“ přiblížil kurátor výstavy Luděk Rathouský. V minulém roce v rámci BioLuxfer bylo předvedeno autorčino absolventské video Talk and Twerk oceněné cenou rektora VUT v Brně jako nejlepší diplomová práce školy.


„K Alžbětě jsem přišel jako slepý k houslím. Do mého ateliéru přišla na poslední dva roky. Bylo to šťastné období, kdy nové jméno na FAVu přitahovalo zajímavé osobnosti, mezi které patří i Alžběta. Chápe se umění nejsoučasnějšího trendu – instalace, vytváření situací, které zaznamenává hlavně na video. Používá více filmový jazyk. Pořád to má charakter jakéhosi happeningu,“ dodal Rathouský. Výstava Bačíkové v Galerii Luxfer potrvá do 10. května.


Text: Hynek Šnajdar